ČSN 07 0620

Norma platí pro konstrukci a výstroj stabilních a převozných parních kotlů a horkovodních kotlů, ve kterých přetlak pracovní látky je vyšší než 0,07 MPa nebo teplota pracovní látky je vyšší než 115°C, s výjimkou elektrických kotlů, lodních kotlů, pojízdných silničních kotlů a kotlů na lokomotivách a jiných železničních vozidlech, nad kterými vykonává dozor federální ministerstvo dopravy. (Dále je podrobněji specifikováno jak postupovat v případech, kdy přede dnem účinnosti rozpracované kotle neodpovídají normě.) Norma je obsáhlým technickým bezpečnostním předpisem (521 čl. - 76 stran). Jsou jí řešeny jak technické, tak i bezpečnostní otázky, a to zejména v části IV (tlakoměry, vodoznaky, pojistné ventily, uzavírací a vypouštěcí zařízení) a v části V (plošiny, ochozy, odpopílkovací zařízení) a další. Oproti starému vydání je norma rozšířena a zcela přepracována. ČSN 07 0620 byla schválena 1.3.1977 a nabyla účinnosti od 1.5.1978. Nahradila ČSN 07 0620 z r.1964. "Změnou a)-2/1983 se s účinností od 1.5.1983 stanovuje v normě nový text čl. 520 o samočinném zastavení přívodu paliva k hořákům. "Změnou b)-10/1985" se s účinností od 1.1.1986 vypouští čl. 92 a 93, které nahradila ČSN 07 0270. "Změnou 3)-4/1994" se s účinností od 1.5.1994 mění znění čl.198.