ČSN 64 3200

Norma platí pro emulzní a suspenzní polyvinylchlorid ve formě prášku. Uvádí všeobecné ustanovení a metody stanovení vlastností. Polyvinylchlorid (dále len PVC) je makromolekulární látka patřící do skupiny termoplastů. Je to bílý prášek bez chuti, zápachu a mechanických nečistot. Norma má obvyklou strukturu předmětových technických norem pro chemické sloučeniny, látky nebo přípravky. V části všeobecně (čl.1.3) je pouze uvedeno, že PVC hoří jen při přímém styku s plamenem. Technické požadavky jednotlivých typů PVC a jejich doporučené použití uvádějí přidružené normy jakosti ČSN 64 3201 a ČSN 64 3202. Pro PVC určený pro výrobu předmětů, při kterých se požaduje zdravotní neškodnost, případně který se bude přímo používat pro styk s poživatinami platí příslušné směrnice ministerstva zdravotnictví ČS a SR. V části "stanovení vlastností" (čl.3.1) je odkaz na ČSN 01 8003 - Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích, jíž je třeba dodržovat při provádění zkoušek. V části balení a označování se v čl.4.3 nepředepisuje speciální označení. Pouze pro skladování se v čl.4.5 uvádějí obecné požadavky neskladovat s organickými rozpouštědly. Konečně v příloze jsou údaje o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, charakterizující PVC jako prach, který obsahuje méně něž 10 ppm monomeru (vinylchlorid) a uvádějící obecná technická i organizační preventivní opatření při práci. Je též uvedena orientační NPK-P, a to 6 mg.m-3. Dále jsou uvedeny pokyny pro první pomoc při zasažení očí a při náhodném požití. Za pozornost stojí v příloze uvedený soubor hygienických předpisů, které platily v době schválení normy. ČSN 64 3200 byla schválena 29.6.1990 a nabyla účinnosti od 1.1.1992. Nahradila ČSN 64 3200 z 1.8.1974.