Norma uvádí požadavky na kontinuální měřicí metodu stanovení oxidu uhelnatého ve venkovním ovzduší na principu nedisperzní infračervené spektroskopie (NDIR).. Norma popisuje charakteristiky a soubory příslušných minimálních požadavků při výběru vhodného nedisperzního infračerveného analyzátoru oxidu uhelnatého za použití schvalovacích zkoušek. Zahrnuje rovněž hodnocení vhodnosti posuzovaného analyzátoru pro použití na určených stálých stanovištích s ohledem na splnění požadavků příslušných směrnic EU týkajících se požadavků na odběr vzorků, jakost výsledků a prokazování jakosti. Uvedené metody lze použít ke stanovení oxidu uhelnatého ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg/m3 až 100 mg/m3, tzn. v ovzduší oblastí klasifikovaných jako venkovské, pozaďové v rámci městských aglomerací a oblastí s dopravní zátěží. Toto koncentrační rozmezí představuje certifikační rozsah pro typové zkoušky analyzátorů pro měření oxidu uhelnatého. Velkou pozornost věnuje podrobné diskuzi jednotlivých cílů měření kvality vnitřního ovzduší a provádění typové schvalovací zkoušky. Obsáhlá přílohová část popisuje výpočet odchylky od linearity, různé typy vzorkovacích tratí a nedisperzních infračervených spektrometrických analyzátorů, postup zkoušky rozvodného potrubí a postup typového schválení a výpočet nejistoty výsledků měření v terénních podmínkách při na úrovni 8-hodinové limitní hodnoty. Normu doplňuje rozsáhlý přehled významných technických změn oproti předchozímu vydání normy a seznam literárních odkazů.
