ČSN EN 61621

Tato mezinárodní norma popisuje zkušební metodu, která může zajistit předběžné rozlišení mezi podobnými izolačními materiály s ohledem na jejich odolnost proti poškození, jsou-li vystaveny obloukovým výbojům vysokého napětí a nízkého proudu, ke kterým dochází těsně nad jejich povrchem. Výboje způsobují místní tepelný a chemický rozklad a erozi a případně se vytvoří vodivé cesty přes izolační materiál. Agresivita zkušebních podmínek se stupňovitě zvyšuje: v počátečním stupni jsou obloukové výboje s malými proudy opakovaně přerušovány, zatímco v pozdějších stupních obloukový proud narůstá v následných krocích. Kvůli výhodnosti zkušební metody a krátké době potřebné pro zkoušení, je tato zkušební metoda použitelná pro předběžné třídění materiálu, pro zjišťování vlivů změn ve složení materiálu a pro kontrolní zkoušky kvality. Dřívější zkušenosti s touto zkouškou vykazují přijatelnou reprodukovatelnost u reaktoplastů. Při použití termoplastů, některé zkušební laboratoře zaznamenávají nepřijatelně velké změny ve zkušebních výsledcích, které vedou k doporučení nepoužívat zkoušku pro termoplasty. POZNÁMKA - Provádějí se pokusy snížit proměnlivost výsledků zkoušek na termoplastech řízením tlaku elektrody a hloubky vniknutí do materiálu během zkoušky. Bez takového řízení elektrody by zkoušky na mnohých termoplastech nemohly být dostatečné cílevědomě prováděny. Tato zkušební metoda nebude obecně připouštět učiněné závěry, týkající se hodnocení materiálů z hlediska odolnosti vůči oblouku, které může být závislé na různých typech oblouků. Hodnocení materiálů se smí lišit od hodnocení, které bylo zjištěno při zkouškách plazivých proudů za mokra (např. IEC 60112, IEC 60587 a IEC 61302) a od jeho chování v provozu, kde intenzita, opakovací kmitočet a doba vystavení obloukovým výbojům jsou velmi rozdílné.