ČSN EN ISO 10077-1

Tato norma určuje metody pro výpočet součinitele prostupu tepla oken a dveří, které se skládají ze zasklení a/nebo z neprůsvitných výplní montovaných v rámu, s okenicemi nebo bez nich. Tato norma zohledňuje různé druhy zasklení (sklo nebo plasty; jednoduché nebo vícenásobné zasklení; s pokovením o nízké emisivitě a bez pokovení; s meziprostorem plněným vzduchem nebo jinými plyny); neprůsvitné výplně v oknech nebo ve dveřích; různé druhy rámů (dřevěných; plastových; kovových s přerušením nebo bez přerušení tepelného mostu; kovových s kovovými bodovými spoji nebo s jakoukoliv kombinací materiálů) a tam, kde je to vhodné, závisí přídavný tepelný odpor různých druhů uzavřených okenic a vnějších žaluzií na jejich průvzdušnosti. Součinitele prostupu tepla střešních oken a ostatních přečnívajících oken se mohou počítat podle této normy, za předpokladu, že se součinitel prostupu tepla profilů rámů těchto oken stanovuje měřením nebo numerickým výpočtem. Typické hodnoty pro zasklení, rámy a okenice jsou uvedeny v přílohách. Vlivy tepelného mostu v ostění nebo v připojovací spáře rámu okna nebo dveří a obvodového pláště jsou z tohoto výpočtu vyloučeny. Výpočet nezohledňuje vlivy slunečního záření; přenos tepla způsobený vzduchovou netěsností (viz norma pod M2-6); výpočet kondenzace; větrání vzduchových vrstev ve dvojitých a zdvojených oknech a obklopující části arkýřového okna. Tato norma neplatí pro lehké obvodové pláště a ostatní prosklené konstrukce (viz ostatní normy pod M2- 5 a průmyslová, komerční a garážová vrata.