ČSN EN ISO 2409

Norma specifikuje metodu hodnocení odolnosti nátěrů (včetně mořidel na dřevo) proti oddělení od podkladů, jestliže je nátěr proříznut pravoúhlou mřížkou pronikající až k podkladu. Vlastnost stanovená touto empirickou zkouškou závisí mimo jiné i na přilnavosti nátěru buď k předcházející vrstvě, nebo k podkladu. Tento postup však není měřením přilnavosti (pokud je požadováno měření přilnavosti, viz metoda popsaná v ČSN EN ISO 4624). Popsanou metodu lze použít buď jako zkoušku vyhověl/nevyhověl, nebo za vhodných okolností jako šestistupňovou klasifikační zkoušku. U vícevrstvého nátěrového systému lze pomocí této metody hodnotit odolnost proti vzájemnému oddělování jednotlivých vrstev od sebe. Zkoušku lze provádět na hotových výrobcích a/nebo na speciálně připravených zkušebních vzorcích. Metoda není vhodná pro nátěry o celkové tloušťce převyšující 250 Tm ani pro nátěry s texturou.