ČSN EN ISO 389-7

Tento dokument specifikuje referenční práh slyšení pro kalibraci audiometrického přístroje používaného za těchto podmínek. a) Zvukové pole v nepřítomnosti posluchače sestává buď z volně se šířící rovinné vlny (volné pole), nebo z difuzního zvukového pole, jak je specifikováno v ISO 8253-2. V případě volného pole je zdroj zvuku přímo před posluchačem (čelní dopad). b) Zvukové signály jsou čisté (sinusové) tóny v případě podmínek volného pole a třetinooktávová pásma (bílého nebo růžového) šumu v případě podmínek difuzního pole. c) Hladina akustického tlaku se měří v nepřítomnosti posluchače v místě, kde by byl střed jeho hlavy. d) Poslech je binaurální. POZNÁMKA 1 - Korekční hodnoty prahu slyšení v podmínkách poslechu ve volném poli a pro vybrané úhly dopadu zvuku (45° a 90°) odchylující se od čelního dopadu, jsou pro informaci uvedeny v ISO 8253-2. POZNÁMKA 2 - Další podmínky jsou uvedeny v citaci [1]. Data jsou uvedena v číselné formě pro vyvolené kmitočty v třetinooktávové řadě od 20 Hz do 16 000 Hz včetně, v souladu s ISO 266, a navíc pro některé mezilehlé audiometrické kmitočty do 18 000 Hz. Prahová data se liší od audiometrické nuly specifikované v ISO 389-1, ISO 389-2, ISO 389-5 a ISO 389-8, protože ta se týkají monofonního poslechu sluchátky s hladinami akustického tlaku vztaženými ke konkrétní spojce a simulátoru ucha. Přímé srovnání dat v částech ISO 389 uvedených výše a dat v tomto dokumentu proto není vhodné.