ČSN EN ISO 4624

Norma specifikuje tři metody stanovení přilnavosti provedením odtrhové zkoušky na jednovrstvém nátěru nebo na vícevrstvém systému připraveném z nátěrových hmot nebo obdobných výrobků. Jde o metodu A (s použitím dvou tělísek, vhodnou pro zkoušení jak tuhých, tak i deformovatelných podkladů), metodu B (zkoušení jen z jedné strany s použitím jediného tělíska, vhodnou jen pro tuhé podklady) a metodu C (s použitím tělísek, z nichž jedno slouží jako natřený podklad). Hodnocení se provádí měřením minimálního napětí v tahu nutného k oddělení nebo roztržení nátěru ve směru kolmém k podkladu. Tuto zkoušku lze použít u velice různých podkladů. V normě jsou uvedeny různé postupy podle toho, zda je podklad deformovatelný (např. tenký kov, plasty a dřevo) nebo pevný (např. tlustý beton a kovové desky). Aby se zabránilo deformaci podkladu během zkoušky tahem, obvykle se používá sendvičová sestava. Pro speciální účely lze nátěr nanést přímo na čelní plochu zkušebního tělíska. K hodnocení charakteristik přilnavosti lze použít i ČSN EN ISO 2409.