ČSN EN ISO 527-1

V tomto dokumentu jsou specifikovány obecné zásady pro stanovení tahových vlastností plastů a plastových kompozitů za definovaných podmínek zkoušení. Je definováno několik typů zkušebních těles vhodných pro různé typy materiálů, které jsou podrobně popsány v následujících částech ISO 527. Uvedené metody se používají k vyhodnocování chování zkušebních těles při namáhání v tahu a pro stanovení meze pevnosti v tahu, modulu pružnosti v tahu a dalších tahových charakteristik ze závislosti napětí v tahu/poměrné prodloužení za daných podmínek. Tyto metody jsou podle výběru vhodné pro následující rozsah materiálů: - tuhé a polotuhé termoplasty pro tváření, vytlačovaní a lití, včetně plněných a vyztužených směsí, vedle neplněných typů; tuhé a polotuhé desky a fólie z termoplastů; - tuhé a polotuhé reaktoplasty pro tváření, včetně plněných a vyztužených směsí; tuhé a polotuhé desky z reaktoplastů, včetně laminátů; - kompozity plněné vlákny na bázi reaktoplastů a termoplastů, vyztužené v jednom nebo ve více směrech výztužemi jako jsou rohože, tkaniny, tkané rovingy, sekané příze, kombinované a hybridní výztuže, rovingy a mletá vlákna; desky vyrobené z předimpregnovaných materiálů (prepregů); - termotropní polymery na bázi tekutých krystalů. Metody nejsou běžně vhodné pro tuhé lehčené materiály, pro které se použije ISO 1926, nebo pro sendvičové struktury obsahující lehčené materiály.