ČSN EN ISO 75-2

Tato část ISO 75 specifikuje tři metody pro stanovení teploty průhybu při zatížení plastů (včetně plněných plastů a plastů vyztužených vlákny o délce před zpracováním maximálně 7,5 mm) a ebonitu, za použití různých hodnot ohybového napětí při tříbodovém zatížení: - metoda A používající ohybové napětí 1,80 MPa; - metoda B používající ohybové napětí 0,45 MPa; - metoda C používající ohybové napětí 8,00 MPa. Smluvní průhyb 'delta's používaný ke stanovení teploty průhybu při zatížení odpovídá přírůstku ohybové deformace 'delta''epsilon'f, který je definován v této části ISO 75. Tato část ISO 75 nedefinuje počáteční ohybové napětí vzniklé v důsledku zatížení zkušebního tělesa při pokojové teplotě, ani nepopisuje jeho měření. Poměr tohoto rozdílu ohybové deformace a počáteční ohybové deformace závisí na modulu pružnosti zkoušeného materiálu měřeného při pokojové teplotě. Tato metoda je proto vhodná pouze pro srovnání teplot průhybu při zatížení materiálů, které vykazují podobné elastické vlastnosti za pokojové teploty.