ČSN ISO 532-1

Tento dokument specifikuje dvě metody pro stanovení hlasitosti a hladiny hlasitosti zvuků, jak jsou vnímány otologicky normálními osobami za specifických podmínek poslechu. První metoda je určena pro stacionární zvuky a druhá metoda pro libovolné nestacionární (časově proměnné) zvuky včetně stacionárních zvuků jako zvláštní případ. Metody mohou být použity pro každý zvuk zaznamenaný jako jednokanálová měření pomocí mikrofonu nebo jako vícekanálová měření, např. pomocí modelové hlavy a trupu (viz příloha D). Vzhledem k tomu, že většina důležitých technických zvuků je časově proměnná, je preferován model pro časově proměnnou hlasitost. Metody jsou založeny na Zwickerově algoritmu.[14] Z důvodů kontinuity je k dispozici metoda pro stacionární zvuky a nabízí také použití změřených hladin akustického tlaku v třetinooktávových pásmech jako vstupních dat. Obecnější metoda pro libovolné zvuky počítá tvar specifické hlasitosti na základě naměřených časových signálů aplikací modelu zpracování signálu, který je v přímém vztahu k fyziologickým a psychologickým charakteristikám sluchového systému člověka. Hlasitost se počítá z tvaru specifické hlasitosti. Bylo ukázáno, že tato metoda poskytuje dobrou shodu s výsledky mnoha experimentů s hlasitostí při použití syntetických a technických zvuků. Pro plně automatizované použití metody nejsou vyžadovány žádné předběžné znalosti o vlastnostech zvuku (například širokopásmový nebo úzkopásmový hluk, obsah tónů) a žádné interakce uživatele. Hodnocení škodlivého účinku zvukových událostí je mimo předmět tohoto dokumentu.