ČSN EN 1966

Tato evropská norma popisuje zkušební metodu využívající tříbodovou ohybovou zkoušku pro stanovení schopnosti vytvrzeného lepidla (případně v kombinaci s přednátěrem) přilnout k podkladu, na kterém je nanesena určitá povrchová úprava nebo jehož povrch je speciálně upraven. Tato metoda se používá pouze k prokazování kvality a podklad musí být tuhý nebo dostatečně odolný vůči průhybu, např. ocel nebo slitiny hliníku. Při použití jiných podkladů musí být jejich tloušťka upravena tak, aby byl dosažen požadovaný modul pružnosti nebo se použije vhodné vyztužení. Pro dosažení tloušťky, která poskytuje dostatečnou tuhost, by lepidlo mělo být polymerizovatelné (síťovatelné) bez použití tlaku, v opačném případě může být blok lepidla nahrazen slepeným výztužným tělesem stejného typu a stejné tloušťky jako je podklad. Zkouška není vhodná pro fóliová lepidla.