ČSN EN 60477-2

Tato norma se vztahuje na rezistory určené k používání jako laboratorní rezistory na střídavý proud ve kmitočtovém rozsahu od stejnosměrného proudu do stanoveného kmitočtu, který není vyšší než 100 kHz. Takové rezistory jsou v dalším nazývány "rezistory na střídavý proud". Kromě splňování požadavků IEC 477, musí rezistory na střídavý proud splňovat požadavky této normy a musí být zkonstruovány tak, aby změny odporu a fázového posunu byly ve stanoveném kmitočtovém rozsahu malé. Vzhledem k nejistotám vlastností při střídavých proudech, které mohou vznikat z vlastní indukčnosti, rozptylové kapacity, vířivých proudů a ztrátového činitele, klasifikují se rezistory na střídavý proud, na něž se tato norma vztahuje, podle jejich konstrukce následovně: Podle počtu připojovacích svorek do jednoho z typů: a) Rezistory na střídavý proud s dvojicí svorek každého připojovacího místa. b) Rezistory na střídavý proud s jednou svorkou každého připojovacího místa. Podle způsobu ochrany proti vnějším elektrickým polí do jednoho z typů: a) Rezistory na střídavý proud bez elektrického stínění*). b) Rezistory na střídavý proud s elektrickým stíněním, spojeným s jedním přípojným místem. c) Rezistory na střídavý proud s elektrickým stíněním, které není spojeno se žádným přípojným místem rezistoru na střídavý proud, ale je vyvedena na samostatnou svorku, označovanou někdy jako "svorka uzemnění". Pro účely této normy se předpokládá, že střídavé napětí a proudy mají v podstatě sinusový tvar vlny. POZNÁMKA - Všeobecné informace o rezistorech na střídavý proud jsou v přílohách B a C.