ČSN EN ISO 17132

Norma popisuje jednu z metod hodnocení ohebnosti a přilnavosti organického povlaku na kovovém podkladu, při které se pozoruje, zda při ohnutí natřeného zkušebního vzorku došlo ke vzniku trhlin nebo ke ztrátě přilnavosti nátěru. Při zkoušce T-ohybem se natřený zkušební vzorek přehýbá kolem sebe sama (skládá se) nebo se ohýbá kolem trnu, popř. se zkušební vzorek používá jako distanční vložka. Tuto metodu lze použít k potvrzení, zda nátěrové hmoty nebo obdobné výrobky splňují dané zkušební požadavky (zkouška "vyhověl/nevyhověl") nebo ke stanovení minimálního poloměru ohybu, při kterém nedojde ke vzniku trhlin.