ČSN EN ISO 5817

Tento dokument určuje stupně kvality podle vad svarových spojů zhotovených tavným svařováním (kromě elektronového a laserového svařování) pro všechny druhy oceli, niklu, titanu a jejich slitin. Platí pro tloušťky materiálu 0,5 mm. Zahrnuje plně provařené tupé svary a veškeré koutové svary. Zásady této mezinárodní normy lze také použít pro částečně provařené tupé svary. Stupně kvality svarových spojů oceli svařovaných elektronkovým a laserovým svařováním jsou uvedeny v ISO 13919-1. Norma uvádí tří stupně kvality, označené B, C a D, aby bylo možné použití pro širokou řadu svařovaných výrobků. Stupeň kvality B odpovídá nejvyššímu požadavku na kvalitu zhotoveného svaru. Uvažuje se několik druhů zatížení, například statické zatížení, tepelné zatížení, korozní zatížení, zatížení tlakem. Doplňující pokyny k únavovému zatížení jsou uvedeny v příloze B. Stupně kvality odpovídají kvalitě ve výrobě a dobrému provedení. Tato norma se používá pro a) nelegované a legované oceli, b) nikl a slitiny niklu, c) titan a slitiny titanu, d) ruční, mechanizované a automatické svařování, e) všechny pozice svařování, f) všechny druhy svarů, například tupé svary, koutové svary a spoje odboček, g) následující metody svařování a jejich definované varianty v souladu s ISO 4063: - 11 obloukové svařování tavící se elektrodou bez ochranného plynu; - 12 svařování pod tavidlem; - 13 obloukové svařování tavící se elektrodou v ochranném plynu; - 14 obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranném plynu; - 15 plazmové svařování; - 31 plamenové svařování s kyslíkem (pouze pro ocel). Metalurgická hlediska, například velikost zrna, tvrdost, nejsou v této mezinárodní normě zahrnuta.