ČSN EN ISO 8256

1.1 - Tento dokument specifikuje dvě metody pro stanovení rázové houževnatosti v tahu plastů za stanovených podmínek (metoda A a metoda B). Zkoušky lze popsat jako zkoušky v tahu při relativně vysokých rychlostech deformace. Metody lze použít pro tuhé materiály (podle definice v ISO 472), jsou však zvláště vhodné pro materiály, které jsou příliš ohebné nebo příliš tenké, aby bylo možno použít rázové zkoušky podle souboru ISO 179 nebo ISO 180. 1.2 - Tyto metody se používají ke studiu chování definovaných zkušebních těles při stanovených rázových rychlostech a k posouzení křehkosti či houževnatosti zkušebních těles v rámci daných zkušebních podmínek. 1.3 - Pro tyto metody lze použít jak zkušební tělesa připravená z materiálů pro tváření, tak tělesa odebraná z hotových výrobků nebo polotovarů (např. z výlisků, laminátů, vytlačovaných nebo litých desek). 1.4 - Zkoušením zkušebních těles připravených tvářením o různých rozměrech se nezískají stejné výsledky. Stejně tak je možné, že zkoušení zkušebních těles zhotovených z tvářených výrobků nebudou poskytovat stejné výsledky jako zkoušení těles stejných rozměrů připravených přímo z materiálů pro tváření. Výsledky stanovení získané na zkušebních tělesech připravených z materiálů pro tváření nelze aplikovat přímo na výlisky daného tvaru, protože hodnoty mohou záviset na konstrukci výlisku a na podmínkách tváření. Výsledky stanovení získané metodou A a metodou B mohou, ale nemusí být srovnatelné. 1.5 - Uvedené metody není vhodné používat jako zdroj dat pro konstrukční výpočty dílů. Mohou však poskytovat informace o typickém chování materiálu provedením zkoušky na různých typech zkušebních těles připravených za různých podmínek a provedením zkoušek za různých teplot. Obě uvedené metody jsou vhodné pro kontrolu výroby i pro kontrolu jakosti.