ČSN P CEN/TS 14234

Tato technická specifikace popisuje metody zkoušení pro 'alternativní zkoušky' a 'náhradní zkoušky' prováděné s těkavým zkušebním médiem, isooktanem a objemovým podílem 95% vodného ethanolu, ke stanovení celkové migrace z polymerních povlaků na papíru a lepence, které jsou určené pro styk s tukovými potravinami. Navrhované zkušební schéma je uvedeno na obrázku A.1. Jestliže výsledky zkoušky metodou celkového ponoření, popsanou v kapitole 4 této technické specifikace, přesahují povolenou mez celkové migrace, může se použít zkouška jednostranné migrace s použitím cely, viz kapitola 5, pokud je to technicky proveditelné. Pokud není možné použití jednostranné metody v cele, např. v důsledku dírek, používá se adsorpce modifikovaným polyfenylenoxidem (MPPO). Isooktan se používá jako zkušební médium u zkušebních vzorků s nepolárními povlaky pro styk s potravinami jako jsou polyolefiny. U zkušebních vzorků s povlaky z polárních polymerů, jako jsou polyamid a polyethylentereftalát, se používá 95% vodný ethanol. U polystyrenů, měkčeného polyvinylchloridu a dalších polymerů, kde není jasná identifikace polarity polymeru, se musí provést dvě paralelní zkoušky s použitím obou uvedených zkušebních médií a vyšší z dosažených hodnot se považuje za odpovídající výsledek. Metoda zkoušení se používá u balení s polymerním povlakem, kde je tloušťka vrstvy polymeru menší než 300 m. Avšak, pokud se tato extrakční zkouška použije u materiálů s povlakem o tloušťce větší než 300 m a výsledky nedosahují žádné z povolených mezí celkové migrace, pak se metoda považuje za vhodnou i pro tyto materiály. V těch případech, kde rychlá extrakční zkouška celkovým ponořením poskytuje celkové extrakční hodnoty přesahující mez celkové migrace nebo může být technicky nevhodná, používá se metoda zkoušení migrační cely při stejném čase a teplotních podmínek. Tato metoda zkoušení migrační cely se zejména používá pouze u balení s fyzikální bariérovou vrstvou (například hliníkovou nebo z jiného materiálu, která brání penetračním ztrátám zkušebního média), a které mají tenčí vrstvu ve styku s potravinou než 300 m. Tato metoda se nemůže použít, pokud polymerní povlak vykazuje dírky.