TNI CEN ISO/TR 19402

Tento dokument shrnuje běžné metody pro hodnocení přilnavosti nátěrů k podkladu, kterým může být jiný předchozí povlak nebo samotný podklad. Metody zkoušení a metody hodnocení jsou popsány v kapitolách 4, 5 a 6. V případě standardizovaných zkušebních metod je použit popis postupu a hodnocení z příslušné normy. Příloha A porovnává metody uvedené v souhrnných tabulkách A.1, A.2 a A.3. Přilnavost často nelze dostatečně vyhodnotit pomocí jediné metody. Čistě fyzikální metody měření přilnavosti jsou takové, při nichž se přímo měří mechanické veličiny (např. síla nebo krouticí moment). Všechny ostatní metody jsou založeny na hodnocení chování při mechanickém namáhání podle praktických podmínek. U těchto metod mají na hodnocení přilnavosti velký vliv viskoelastické vlastnosti, takže je lze zkou-šet pouze porovnáváním v rámci jedné metody. Každá metoda má své specifické použití. Nevhodná metoda může vést k nepravdivým informacím. Všechny zkušební metody pro hodnocení přilnavosti vyžadují určitou zkušenost zkoušejícího, zejména pokud jde o identifikaci místa oddělení. U většiny zkušebních metod závisí výsledky zkoušky mimo jiné na tloušťce filmu zkoušeného nátěru. Kromě toho u některých metod může kvůli rozdílné drsnosti podkladu dojít k rozdílům mezi zkouškami na zkušebním vzorku a v praxi. Účinky delaminace způsobené povětrnostními vlivy nebo korozními vlivy nejsou předmětem tohoto dokumentu. V případě, že se při zkoušce přilnavosti vyskytnou převážně kohezní porušení, není výsledek mírou přilnavosti. Zkouška však přesto může poskytnout informace o ochranném účinku nátěru proti korozi.